Nevěděla jsem, dozvěděla jsem se ;-) , díky :-)

To jste mi pobavil. A taky připomněl jednoho kytaristu z dětství na táboře. Ten patřil jako vy píšete, ke třetí skupině. Ovšem měl svou taktiku. Hned po příjezdu si vyhlídl nejhezčí holku, tu hned sbalil. Pak teprve hrál a ona zůstala. Většinou. A bavil celý večer svou kytarou a zpěvem. Byl skvělý muzikant. Tu taktiku mně svěřil. :-))

Ten článek ve mně úplně zavibroval. Klidně bych jel s někým jako doprovod, ale co když přeskočí jiskra? To se klidně může stát a nikdy to nelze úplně vyloučit, přestože si stokrát říkáte, že si dáte pozor a hodíte na hlavu hadr, hlavně v noci...

Zajímavý nápad, Blani, mám někde česko - italskou milostnou báseň, zkusím ji najít, často mě tu někdo inspiruje, s čím vyjet na světlo ven ;-) Pomohl mi tehdy slovník hudebního názvosloví :-)

Skvělý! Moc se povedlo...

Moc zajímavé, dík za doplnění info...

Fotky mi připomněly náš perfektní římský pobyt. Zážitky mám trochu jiné. Když jsem po týdnu řekl ženě, že tady bych chtěl žít, dostal jsem vynadáno. Celý náš pobyt byl věnován historii a nočním procházkám římskými ulicemi.

Užijme si léta čas. :-)

Hezké vzpomínky. Naše třída už se bohužel neschází. Je nás málo. .

Potěšilo po ránu, děkuji, Míšo!

Prima příběh.

Děkuji za další pohled do světa umění. Tady bych obdivovala řemeslnou stránku díla před tou uměleckou. Není to nic, co by se mi líbilo, ale autorkám šlo zřejmě o víc. To chápu. Nejvíce mě oslovil chrlič. Vtipný a nadčasový.

Oldřichu, pěkná charakteristika této části Itálie. Mám rád Itálii a Středomoří vůbec, jeho historii, památky, lidi a kavárny. Přišly na mne vzpomínky.

Inventury nemám ráda, ale tato se vymyká. Je tou nejkrásnější že všech, co znám. A navíc začíná čas růží ...

Paní Šárko super Vaše podání "Medarda"! Super článek, dík za něj. :-) Vzhledem k tomu, že celý život mám den před Medardem svátek, je mi každoročně tak zvaně v závěsu. :-)

Ono to na pohled vypadá docela lákavě, ale vzpomínám na jeden případ z Černých ovcí, je to už několik let, ale šlo vpodstatě o stejný případ, že paní chtěla uvolnit vilku mladým a přitom zůstat nablízku, využila jakési inzerce a koupila si "vejminek" do zahrady, nabídku cizí firmy. Což o to, postavené to bylo hned, ale pak se ukázalo, co vše tomu schází. Šlo skutečně jen o nějaký vagon nebo co, ale chyběla elektřina, voda, izolace, což nikdo nechtěl provést, zkrátka tzv. obydlí bylo hlavně v zimě neobyvatelné, protože tam mrzlo a nedalo se to vytopit. Ta firma to totiž vyráběla jen pro oblasti někde ve Středomoří, kde bylo celoročně teplo, avšak v nabídce to jaksi opomněla uvést.

Moc hezké vyprávění. Plné lásky. To zahřeje u srdce.

Do Domažlic se letos chystáme. Prima článek.

Veselé. Líbí.

Je v tom všechno. Přítomnost, času pomíjivost, lidského bytí konečnost i milujících duší věčnost a hlavně, hlavně v tom tepe srdce, diktující tyto řádky. Děkuji za ozvláštněné ráno, Honzo. Těším se na příště.